Protihodnoty

03.09.2021

Protihodnoty

Nový český aukční rekord Františka Kupky ohlásila společnost Adolf Loos Apartment and Gallery. Obraz s názvem Série C I. (Protihodnoty) z roku 1935 je známý z četných knižních reprodukcí. Přesto se veřejnosti jeví 62 milionů korun za nevelkou (55x60 cm) geometrickou kompozici na překližce téměř provokací. Vzhledem k tomu, že je současný průměrný měsíční důchod v České republice 11 500 Kč, není se co divit. Přesto přihlíželo listopadové aukci v budově Mánesa téměř zaplněné auditorium. A dočkalo se i dalších rekordních čísel. Obraz od Oskara Kokoschky, kterým reagoval na okupaci ČR roce 1968, našel kupce za 36 205 000 Kč. A svůj osobní rekord pokořil i Josef Šíma. Rozměrné plátno Růžové tělo bylo zájemci odklepnuto za 22 000 000 Kč.

Jak se vlastně vyvíjí cena obrazů vzhledem ke kupní síle peněz? A co všechno cenu obrazů ovlivňuje? Zajímavým příkladem je hromadný nákup francouzského umění Českým státem v roce 1923. Obrazy a plastiky, které dnes tvoří pilíř sbírky moderního umění Národní galerie, byly součástí strategického plánu, který měl oživit napjaté obchodní a politické vztahy České republiky s Francií. "Francie, nespokojená zvyšováním československých cel, tehdy vypověděla obchodní smlouvu, dávajíc na srozuměnou, že za takových podmínek pozbývá pro francouzský průmysl významu." napsal o krizi Ferdinand Peroutka. Ćeskoslovenská vláda se proto rozhodla udělat dobrý dojem a uvolnila 5 000 000 Kč na nákup uměleckých děl. Nad výstavou "Francouzské umění XIX. a XX. století" pořádanou SVU Mánes (ze které byly obrazy získány), převzal patronát prezident T. G. Masaryk a na vernisáži promluvil ministr zahraničí Edvard Beneš. Francouzský velvyslanec vstřícné gesto uvítal a na výstavě řekl: "Francie díla tvořící část jejích uměleckých statků neposílá do ciziny. V Praze tato díla naleznou svou druhou vlast."

Za ikonická díla moderního umění vláda nakonec zaplatila 5 422 000 Kč. Van Gogh, Derain, Cezanne, Útěk od Paula Gauguina, Rousseauova Vlastní podobizna, Picasso... Rousseauova Podobizna tehdy vyšla na 313 000 Kč, Picassův Akt byl koupen za 100 000 Kč. Nejdražší kresbou souboru byla Ingresova Venuše raněná Diomédem za 29 000 Kč, nejdražší obraz souboru - Milenci od Augusta Renoira - přišel na 783 475 Kč.Cena některých děl byla záměně navýšena o skrytou částku zaplacenou za další obrazy věnované během akce Československému státu galeristy a SVU Mánes jako "dar". Picassova a Braquova kubistická zátiší byla totiž v té době ještě tak kontroverzní, že nebylo možné je oficiálně za státní peníze koupit. Diskrétní dohoda s francouzskými galeristy a tichá účetní manipulace byly cestami, jak obrazy do sbírky získat.

Rozsah zakoupeného souboru je velkolepý. A nechybělo mnoho, aby masivní akvizice, která ve své době ovlivnila i ceny na mezinárodním trhu s uměním, byla ještě obsáhlejší. Další dodatečnou subvenci 400 000 Kč už se ale získat nepodařilo, a tak ve sbírkách Národní galerie nikdy nebude obraz Duby od Camilla Corota, plastika Augusta Rodina Paridův soud, Renoirova Žena s čajovou růží ani Gauguinovy obrazy Z Bretaně a jeho tahitský motiv Heare Mai.

Josef Čapek tehdy v Lidových novinách napsal: "Kéž by mezery zanechané nákupní komisí byly doplněny! Pravím, že nejen z uměleckého hlediska, nýbrž i po stránce obchodní podobná výhodná příležitost se tak hned nebude opakovati, a že dost brzy i na některé nákupy bude pozdě."

Jak už to bývá, zdála se tehdy cena, za kterou byly obrazy získány, příliš vysoká. Jaká byla ale ve skutečnosti reálná hodnota peněz? Podle propočtu historika Nikolaje Savického v knize Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900 - 1939, byla relace mezi cenou obrazů a průmyslových produktů následující: "Roku 1923 kupovalo ministerstvo národní obrany nový kompletně vybavený stíhací letoun Aero A - 18 za 256 000 Kč za kus. Téhož roku byl na pražském autosalonu představen luxusní automobil Laurin & Klement za 78 000 Kč. Suma 5 000 000 korun původně státem určená k nákupu umění z Francie tedy byla částkou, za kterou mohl stát tehdy pořídit bezmála dvacet nových stíhacích letadel nebo více než šedesát čtyři luxusní automobily."

Cena špičkového umění od té doby vystoupala, podobně jako ceny stíhacích letadel, do nedostižných výšin. Kolik stojí plně vybavený Gripen? Za jaký obraz by stát pořídil cvičné letadlo Delfín?

Tehdejší odborná i laická veřejnost se s nákupem srovnávala těžko. Zpochybňována byla umělecká stejně jako ekonomická hodnota získaných obrazů. Karel Čapek na obranu nákupu v Lidových novinách napsal: "Před čtrnácti lety (r. 1909) byla v Praze veliká výstava francouzského umění. Tehdy se u nás nekoupil snad ani jediný obraz, kromě Deraina. Monet, Pissarro, Sisley, Van Gogh, Renoir byli na trhu snad padesátkrát až stokrát laciněji než dnes. Tenkrát se nenašel nikdo dosti vzdělaný nebo aspoň dosti chytrý, aby dovedl udržet v Praze pár kousků z tehdejší veliké příležitosti. Soukromí sběratelé se honili po Piepenhagenovi nebo Maroldovi. Je až zahanbující vzpomenout si na indolenci nebo spíše hloupost lidí, kteří tehdy mohli uvést v pohyb nějaké vskutku nevelké peníze. A za tehdejší tupost dnes platíme miliony."

Richard Kliment, 24.12.2016