Staromódní obrazy

Staromódní obrazy

Chtěl bych dnes mluvit o realistické krajinomalbě první poloviny 20. století; o obrazech, jež nelze považovat za úplně nové, ale také ne už za staré. Přemýšlel jsem, proč jich vzniklo takové množství a taky proč se v nich opakují podobné motivy. Maleb s chalupami, vesnicemi, stodolami a snopy obilí je bezpočet. Jistě to může být i oblíbeností těchto motivů, ale komerční hledisko přece nemůže být jediným důvodem. A kromě toho, za komerčním úspěchem vždycky stojí nějaká hluboká lidská potřeba.

Když se na takové obrazy podíváme, zaujmou nás především výrazné, ale pastelově přirozené odstíny barev. Vápenná omítka, střešní krytiny z pálených tašek, dřevěné doplňky ze zašlého dřeva. Materiály těsně sousedící s přírodou a v plné harmonii s ní. Absence přebujelé sofistikovanosti. Mentální čistota, to je ta droga, po níž člověk po tisíciletí prahne. Osvobozující a ulevující stav. Je trochu nezvyklý v kontrastu s každodenními všedními starostmi, ale právě proto tak dobře funguje.

Mentální čistota samozřejmě není jen výsadou realistických idylických krajin, můžeme ji nalézt i v mnoha moderních obrazech. Jenže ty staromódní obrazy v sobě mají něco, co moderní umění a moderní společnost podceňují, totiž důslednou útulnost. Stará chalupa s očouzeným komínem a kamenitá polní cesta jsou prostě mateřštější než prosklená budova s asfaltkou.

Nejsem proti pokroku, ale musí přinášet lepší, než je staré. A tady se zdá, že z vizuálního hlediska zatím pro naše zdraví nikdo nic lepšího nevymyslel.

Petr Dvořák, 28.5.2025